Dětský pokoj se mění rychleji, než většina rodičů čeká. Co fungovalo ve třech letech, přestane stačit v osmi a v dvanácti je úplně mimo. Postel je přitom největší kus nábytku v místnosti a její výměna bolí jak peněženku, tak logistiku. Proto má smysl vybírat ji tak, aby vydržela několik etap dětství, ne jen jednu.

Základní otázka zní, jestli koupit hned velkou postel, nebo začít s menší a později ji vyměnit. Hodně záleží na dispozicích pokoje a na tom, kolik místa zabere psací stůl, skříně a hrací koutek. Praktické je projít si délku dětské postele ještě předtím, než zamíříte do obchodu, protože právě rozměr rozhoduje o tom, jestli se do místnosti vejde i všechno ostatní. Kratší lůžko bývá řešením pro malý pokoj, ale po pár letech ho stejně čeká výměna.

Kompromisem jsou rostoucí postele, jejichž délku lze prodloužit vytažením nebo přidáním dílu. Vydrží od předškolního věku až do puberty a děti je berou jako svou, protože se mění spolu s nimi. Pozor ale na konstrukci – čím víc pohyblivých částí, tím větší nárok na kvalitu spojů a materiálu. U levných modelů se prodlužovací mechanismus často ohne nebo zasekne právě ve chvíli, kdy ho potřebujete použít.

Nezapomeňte na výšku ložné plochy a na to, kdo bude postel stlát. Nízká postel je bezpečná pro malé dítě, ale pro rodiče znamená ohýbání několikrát denně. Vyšší varianta s úložným prostorem pod roštem zase řeší nedostatek místa na povlečení a sezónní oblečení. Ať vyberete cokoli, změřte si pokoj včetně dveří a radiátorů, než objednáte. Vrácení velké postele je totiž mnohem otravnější než půl hodiny s metrem.